„Kyvadlo hodin v očistci stále odtikává: trpět, čekat, trpět, čekat. Zoufalá jednotvárnost, která by uspala, kdyby duše spáti mohly a kdyby jim bolesti spáti dovolily.“ (Biskup Dr. Pavel Keppler z Rottenburgu)
1. Duše v očistci potřebují pomoci
Duše v očistci jsou hodny politování, byť si byly i svou budoucí blažeností jisty, neboť:
1. Nemohou, jako je tomu na zemi, dosáhnouti od Boha odpuštění konáním dobrých skutků, nýbrž jen utrpením. Pro ně nastala noc, o níž praví Kristus [Jan 9, 4], „že nikdo nebude moci pracovati“. Biskup Dr. Pavel Keppler z Rottenburgu velmi vhodně říká: „Kyvadlo hodin v očistci stále odtikává: trpět, čekat, trpět, čekat. Zoufalá jednotvárnost, která by uspala, kdyby duše spáti mohly a kdyby jim bolesti spáti dovolily.“
2. Utrpení duší v očistci nepřináší zásluh, tj. za muka trpěná v očistci se jim nedostane odměny v nebi, kdežto lidem na zemi za trpělivé snášení útrap kyne věčná odměna. Sv. Jeroným odvolávaje se na místo v Eccl 9, 5 („Mrtví… nemohou již zásluh získati“) praví, že po smrti není již příležitosti ke konání dobrých skutků.
3. Muka v očistci jsou podle názoru vynikajících theologů horší než trápení na zemi. Sv. Augustin praví, že oheň očistcový je horší a palčivější než kterýkoli trest pozemský; rovněž tvrdí, že očistcové tresty jsou větší než muka mučedníků. Sv. Bernard podotýká, že oheň očistcový je horší a palčivější než utrpení pozemské. Podobně usuzují sv. Řehoř Veliký, sv. Anselm a sv. Bonaventura. Sv. Tomáš Akvinský praví, že žár očistcový je roven žáru pekelnému; týž oheň, trápící zavržené, očišťuje duše v očistci. Také Suarèz a sv. Bonaventura jsou názoru, že oheň očistcový a oheň pekelný jsou téže povahy. Sv. Magdaleně z Pazzis vylíčil očistec její bratr, který tam za svoje poklesky trpěl. Podle něho jsou muka mučedníků zábavou proti utrpením očistce. Sv. Tomáš Akvinský dokonce tvrdí: „I nejmenší trest v očistci převyšuje všechna utrpení tohoto světa.“ Avšak sv. Bonaventura pokládá tento výrok za upřílišený.
Duše v očistci jsou na tom do jisté míry hůře než žebráci, neboť ti mohou prositi bližní o pomoc, ale duše v očistci ne. Musí jen trpělivě a odevzdaně snášeti svoje muka. Jen velmi zřídka je některé duši dovoleno, aby se zjevila na zemi a prosila o pomoc.
Nejhůře se vede duším lidí, kteří nenáleželi k církvi katolické, neboť na ně se její přímluvy nevztahují. Katolická církev se modlí jen za zemřelé v Kristu, tj. za ty, kdož k ní náleželi. Při mši sv. se modlí kněz v mementu za zemřelé, „kteří nás předešli se znamením víry“. Již sv. Augustin († 430) uvádí, že Tělo Páně se obětuje jen za údy Kristovy. Ctih. Kateřina Emmerichová praví, že ti, kdož nenáleželi k církvi katolické, mají v očistci zvláštní místo a trpí více, neboť se jim nedostává pomoci z oběti mše sv. a z modliteb Církve za zemřelé.
K politování jsou proto duše jinověrců, nevěřících v očistec, neboť jejich příbuzní na ně v modlitbách nevzpomínají a nekonají za ně dobrých skutků, považujíce to většinou za zbytečné. Je tedy velmi záslužné, pamatujeme-li v modlitbách na duše jinověrců, trpících v očistci. Ze zápisů Marie Lindmayerové, uložených v archivu arcibiskupského ordinariátu v Mnichově a v archivu karmelitánů bavorské provincie, vyjímáme: „Bůh mne osvítil a poučil o duších, které za života nenáležely k církvi katolické. Velmi mnohé z nich ušly věčnému zatracení a jsou spaseny, buď že neměly dostatečného porozumění, nebo byly nevinné. Proto jim Bůh v poslední hodince poskytl milost lítosti, která jim postačila k spasení, a zemřely v milosti Boží… Bylo mi zjeveno, že tyto duše jsou na věčnosti zcela bez pomoci. Kristus Pán mně pravil při mši svaté: „Dobře činíš, modlíš-li se za ně.“
Omnoho viac si prečítate na tomto linku: http://www.tedeum.cz/5_2011/utrpeni_radosti_ocistce_0511.htm
Oktáva za dušičky v očistci ešte stále trvá...pomáhajme im, ako len môžeme...
obrázok: Google