Rádio Vatikán poskytuje aktuálny prehľad správ o dianí v súčasnej Cirkvi. Noví teológovia majú nové možnosti, nové úlohy v Cirkvi a nové predstavy o jednote v Cirkvi.

Omezit vnitrocírkevní ideologickou polarizaci

Prefekt Kongregace pro nauku víry o svých představách a předsevzetích

Česká sekce RV

Tradičně v polovině září zahajují vatikánské kongrace po letní přestávce svůj pracovní rok. Prvním v pořadí se stane pro nového prefekta Kongregace pro nauku víry. Mons. Gerhard Ludwig Müller byl do svého úřadu jmenován 2. července, tedy před více než dvěma měsíci. Jak se v Římě zabydlel, se bývalého řezenského biskupa zeptal vedoucí německé redakce Vatikánského rozhlasu, O. Bernd Hagenkord.

Psychicky už jsem si zvykl, ačkoliv mi tu ještě chybí knížky a různé zařízení. Koneckonců jde o to, co tu člověk dělá a co dává církvi. Je známo, že o Kongregaci pro nauku víry panuje řada předsudků, které jsou však zcela vzdáleny skutečnosti.

A právě ty by arcibiskup Müller rád vyvrátil. Témata jeho pracovní agendy mu nejsou neznámá, neboť již pět let pracoval v teologické komisi někdejšího Svatého oficia. Ačkoliv nikoliv všechna jsou právě příjemná – dialog s americkými řeholnicemi či případy sexuálního zneužívání. Podle názoru nového prefekta se Vatikán s posledně jmenovanými mravnostními delikty vyrovnává v porovnání s ostatními složkami společnosti zcela příkladně.

Jako vždy jsme ve vedení – stále a všude musí jít o lidi, kteří se stali obětí těchto hrůzných přehmatů. Musí ovšem jít i o pachatele a jednat – nakolik je to možné – preventivně. Je nutno rovněž zachovat pachatelovu důstojnost. Lynčování požadované veřejností odpovídá představě o právu, která ustrnula na úrovni procesů s čarodějnicemi. Naše kongregace a jednotlivá biskupství v mnoha zemích postupují v těchto otázkách velice důsledně – v tom jsme, jak se domnívám, vzoroví.

Pracovní rok arcibiskupa Müllera otevře zasedání biskupské synody o nové evangelizaci a zahájení Roku víry. Jaká osobní předsevzetí by rád vnesl do své činnosti?

Byl jsem Svatým otcem povolán nikoliv jako byrokrat, nýbrž jako teolog. Přemýšlel jsem proto nad tím, kde jsou v církevním životě mezery... V mnoha zemích se církev polarizovala na tradicionalisty a progresisty a to musíme překonat. Je třeba opětovně nalézt novou a základní jednotu. Jednota v Kristu není programově nastolená a partajními řečníky zpochybňovaná jednota. Nejsme lidské společenství s politickým programem nebo vědecký výzkumný tým. Naše jednota nám byla darována a my věříme v církev sjednocenou v Kristu. Pokud skutečně věříme v Krista, nemanipulujeme s církevní naukou a nevybíráme si z ní pouze jednotlivosti pasující do vlastní ideologie; pokud bez předsudků na Krista spoléháme, pak chápeme důležitost této církevní jednoty. Potom církev nebude rozpolcena žárlivostí a touhou jednotlivců se prosadit, jak o tom hovoří mnohé pasáže Písma. Mám před sebou tuto zásadní představu a předsevzetí: omezit vnitrocírkevní pnutí..

Přeložila Jana Gruberová

Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17115