Sestra Angelika Pintířová pracuje ve výchovném ústavu pro dospívající chlapce, je rozhlasovou moderátorkou a živým důkazem toho, že život řádové sestry není nudný.

Znáte časopis IN!?

Ano, odebírám ho a vždycky ho někde podstrčím. Z jednoho čísla jsem si okopírovala cvičení na záda a mám ho vylepené v pracovním koutku a cvičím podle něj.

Když už jsme u Vás v pokojíčku, máte sourozence?

Ano, o jedenáct roků staršího bratra, který je kněz, pak dvě sestry o čtrnáct a dvanáct let starší.

Jsem ráda, že nás bylo tolik. Musela jsem respektovat, že starší sourozenci potřebují klid na učení a nebrat jim logaritmická pravítka. Když mi pak bylo víc a sestry už měly rodiny, stala se ze mě žádaná teta, která mohla pohlídat děti.

Kdy jste si poprvé pomyslela, že budete řeholnice?

Bylo mi třináct. Řeholnice jsem tehdy znala, ale bylo to za totality a mě to tímhle směrem vůbec netáhlo. Boromejky k nám jezdívaly na faru uklízet a já se jen tak ze zvědavosti jedné z nich zeptala, jak se někdo stane řeholnicí. Netušila jsem, že právě ona se za mě už dlouho modlí. Řekla, že je to jednoduché: „Poprosí se generální představená a ona tě pošle studovat do Prahy nebo Brna, kde máme tajné domečky.“ A ve mně to začalo vrtat.

To jste byla ve věku našich čtenářek! Jak to dobrodružství pokračovalo?

Odpověď sestry Angeliky a pokračování rozhovoru najdete v květnovém čísle časopisu IN! - dívčí svět.

Více informací a objednávky časopisu na www.info.in.cz nebo nawww.in.cz